Cestování podle Julie Caplin Amalfské pobřeží

Spoustu lidí, se kterými se bavím o cestování (což je můj koníček, pokud to někdo už nepoznal:-)), tak mi říká, že mají rádi Itálii. Já jsem k Itálii žádný velký vztah neměla a zlomilo se to právě na Amalfi. Byli jsme už v Římě a na Sicílii, ale jaksi tady mě Itálie neoslovila. Samozřejmě Řím je krásný a na Sicílii se jsou města v UNESCU, které tam právem patří. Amalfské pobřeží je jiné. Je celé kouzelné. A jak mě to napadlo? Začala jsem číst knížky v chorvatštině, abych se procvičila a tak mi Lusea poradila jednoduchý román od Julie Caplin: Vila s pogledom. Nejen, že jsem měla radost, že čtu chorvatski, ale naprosto mě nadchl příběh o amalfském pobřeží. O citrónových hájích, stezce Bohů a romantice. Musela jsem to samozřejmě vidět, jestli je to pravda a tak jsem objednala letenky od WizzAir do Neapole. 

Pak jsem ale začala vymýšlet, jak to projet. nepůjčovat si auto a přesto to mít jednoduché. Většina hotelů v centrech města psala, že nemají parkoviště a doprava je komplikovaná. Měli pravdu. Klikaté úzké uličky a divocí řidiči Itálie jsou nejen pro zkušené řidiče, ale především trpělivé:-))) Napadlo mě teda letět tam na malé letiště do Salerna. Pak se přesunovat autobusem a pěšourem, protože jsem chtěla jít vždy z města do města přes hory pěšky (skvělý nápad já vím:-) a pak lodí na Capri a z Capri do Neapole, kde odletíme. Zpětně musím uznat, až na ty pěší přechody, geniální plán. WizzAir mi na poslední chvíli začal přesunovat let, což se mi nelíbilo, a tam jsem vše přehodila na Ryanair. No a teď má u wizzair 300 euro na zbyt a mám to vyčerpat do března:-) Tak asi si poradím.

RYCHLÝ PŘEHLED

Termín: 07.05. - 12.05.2025

Dopravní prostředek: auto na letiště do Vídně, parkování Panda cena za parkování 1500 Kč
Letadlo: Ryanair Vídeň Salerno a pak Neapol Vídeň, cena za osou 2 500 Kč letenka pouze s batohem, nic víc:-)
Loď: z Positana na Capri (lodí naposled) 25 euro/osoba

Délka letu: 2:30 minut, časový posun 1 hodina a lodí 2:35 hodin a zpoždění 1 hodina:-)
Ubytování: přes Booking Amalfi, Praiano, Positano, Capri. Tady jsme se trošku prohnuli. V letních měsících ceny na Amalfi v městečkách slušně rostou.

No a klasika. Ukázala jsem Ryanairu jak to dělají mistři. Sbalit se do mini batohu, kdy ty rozměry pořád zmenšují. Na jednom letišti měli pokus, ať to dám do měřícího boxu, ale měli smůlu. Pořád je tu varianta, že si vytáhnu mikinu a poletím jak medvěd:-) No já jsem s balením v pohodě, ale Miškus, to je jiná móde dáma. Pak vidíte fotky z letadla, kdy první je aktuální stav, druhá je insta foto a třetí je jak to dopadne. Já všechny lety skoro prospím:-) Přiletěli jsem do Salerna a bylo to fakt malé letiště. Nejdřív jsem se chtěla poflakovat ještě po Salernu, ale bus jel do Amalfi 46 km 1hodinu 20 minut a tak jsme raději sedli na přímý autobus do Amalfi. Ono jich totiž za den z letiště moc nejezdí a nám zrovna kolem oběda navazoval. Cesta byla masaker. Autobuse se s námi točil do úzkých zatáček a my chytrolíni jsme si navíc sedli dozadu, takže před Amalfi už se mi chtělo blinkat. To bylo asi naposled na školním výletě do ZOO, kdy si spolužák přede mnou nablinkal do ledivnky. Tady jsme měli top strop ubytování Hotel Saint Andrea. Cenově se mi ho povedlo se všemi slevami na Booking, co mám dostat na 5800 Kč na 2 noci se snídaní pro 2. Sice i tak je to ranec, ale běžně stojí 13000 Kč. A popravdě ty výhledy byly k nezaplacení. Jednoduchý pokoj v modré  stylu, čistý a postel natočená na největší památku v Amalfi: Duomo di Amalfi. Pokaždé když si na to vzpomenu, tak vidím nádherně osvícenou katedrálu. Lidi chodí nahoru a dolů, dole jsou kavárničky. Je tam spousta limoncella 🍋 a gelata. V mini hotelu s pár pokoji byli skvělé dámy, které se o nás starali i na snídani, vše připravovali na přání a bylo to s čerstvých potravin. Raději si dám malý výběr se skvělou kvalitou surovin než na hotelu Tatra v Luhačovicích v pěti hvězdě balené potraviny a tvrdé rohlíky.

Amalfi je nádherné historické město na jihozápadě Itálie, v regionu Kampánie, asi 70 km od Neapole 🌊. Leží na slavné Amalfské riviéře (Costiera Amalfitana) – strmém pobřeží, které je celé zapsané na seznamu UNESCO. Jestli tady něco zbožňuji na celém pobřeží, tak to jsou obchůdky s keramikou. A pak samozřejmě domy, které mají čísla s keramických dlaždiček. Mají názvy z dlaždiček s různými symboly a v restauraci servírují jídla na nádherném servisu. Bože tak tohle mě fascinuje.

Kouzlo starého města

Historické centrum je kompaktní a nejlépe ho poznáte pěšky. Hlavní tepna, Via Lorenzo d'Amalfi, vede od přístavu až k náměstí Piazza del Duomo, kde stojí majestátní katedrála sv. Ondřeje. Strmé schodiště, pruhovaná fasáda a mozaika nad vstupem dělají z chrámu jedno z nejfotografovanějších míst celé Itálie.
Za katedrálou se skrývá Chiostro del Paradiso, rajský dvůr s arabskými oblouky, který dýchá tichem a klidem.

Citróny na každém kroku

Amalfi voní po citronech. A není to jen metafora – citrony tu opravdu rostou všude. Používají se do dezertů, omáček, parfémů a samozřejmě do ikonického limoncella. Na malých trzích se prodávají sušené kůry, marmelády i citronové svíčky, které vám vůni pobřeží připomenou i doma.

Amalfi je malé městečko, které jsme za 2 dny prošmatlali křížem krážem a dali jsme si nejedno kapučíno a samozřejmě spoustu špaget:-) Porovnání Itálie a Chorvatska v jídle je jednoduché. V Itálii je to podle našeho gusta, ale Chorvatsko je holt 2nd home. Stihli jsme se vydat i po pořeží do města Atrani, které je kousek i pěškobusem. Město stojí za podívání. Ale tady to mimo sezónu moc nežije. 

Atrani – nejmenší město Itálie s největším kouzlem

Jen pár kroků od rušného Amalfi leží Atrani – drobné městečko ukryté mezi skálami a mořem, které si i přes blízkost turistického centra uchovalo svou poklidnou, autentickou atmosféru. Se svými úzkými uličkami, pastelovými domy a vůní moře je to jedno z nejmalebnějších míst celé Amalfské riviéry.

No a pojďme se dostat k zábavě, které se říká Svaťule naplánovala přechod pobřeží z Amalfi do Praiana. Co o tom říká umělá inteligence: Tohle je nádherná trasa! 🏞️ Cesta z Amalfi přes hory do Praiana (vyslovuje se Prajáno) patří mezi nejkrásnější pěší výlety celé Amalfské riviéry — a přitom ji mnoho turistů vůbec nezná. 

Start: Amalfi a cesta vzhůru

Výlet začíná v centru Amalfi, odkud se vydáš směrem k čtvrti Pontone. Cesta vede po starých kamenných schodech (tzv. scalinata) a brzy se dostaneš nad město. Už po prvních dvaceti minutách máš výhled na moře a střechy Amalfi pod sebou. Doporučuji se krátce zastavit u Valle delle Ferriere, údolí s vodopády a pozůstatky starých papíren – je to kousek od hlavní trasy a stojí to za to. Z Pontone pokračuješ do Scala, což je nejstarší město v oblasti. Odtud se cesta klikatí nahoru směrem k San Lazzaro a Pogerola – malé vesnice s dechberoucími výhledy na celý záliv. Nahoře tě čeká panorama, které ti vyrazí dech – moře, terasovité sady, kopce pokryté borovicemi a mezi nimi cesta z kamenných schodů, po které kdysi chodili pastevci a mniši. Sestup do Praiana. Z hřebenů nad Ravellem se pak napojíš na Sentiero dei Limoni (Cestu citronů) nebo na starou stezku, která vede dolů do Praiana. Cesta trvá celkem asi 3–4 hodiny (záleží na zvolené trase a tempu) a zvládne ji každý, kdo má slušnou kondici a pevné boty. Praiano tě přivítá bílými domky, tyrkysovým mořem a klidnou atmosférou – ideálním místem na drink nebo koupání po túře.

Praktické tipy

🥾 Délka: cca 9–11 km podle trasy
⏱️ Čas: 3–4 hodiny pohodové chůze
📍 Start: centrum Amalfi
📍 Cíl: Praiano (nebo případně pokračování do Positana)
💧 S sebou: dostatek vody, pokrývku hlavy a pevnou obuv – schody mohou být kluzké.
🍋 Zastávky: Pontone, Scala, San Lazzaro, Pogerola – v některých jsou malé kavárny nebo tratorie.

Tak teď si to pojďme říct správně:-) Tahle trasa fakt netrvá 3-4 hodiny ani ve snu. Na hodinkách jsme měli tak 14,5 km a šli jsme to určitě přes 6 hodin. A nebyla to jen tak nějaká trasa. Z Amalfi to postupně začalo fakt slušně stoupat a pouze po schodech. Takže už v půlce výstupu jsem měla ocelovou prdel. Romantika se vytratila, protože jsem sprostě nadávala, kdo toto vymyslel. Výhledy byly krásné, ale přes kapající pot jsem skoro nic neviděla. Jako v sezóně tento výlet ani náhodou. Pak Miškus zahlásil hada a bylo úplně po srandě. Sice jsme našli, že hadi v tomto území jsou neškodní a spíše se bojí více než my, ale ty cestičky v buši fakt úplně nepřidávaly na dobrém pocitu. Pak jsme se nakonec vyšplhali do města San Lazzaro a čekal nás přechod do Praiana. Chodili jsme mezi citrusovými háji, domky na skalách místních domorodců a opravdu tu byl klid a strašně milí lidé. To mě tady úplně nadchlo. V poslední části však Miškus opět málem šlápnul na hada a zavelel k ústupu. Já jsem z toho byla dost nesvá, protože tam moc žádná jiná cesta nevedla. Tady se mi vždycky líbí, jak řeší situaci. Tady nejdeme, najdi jinou cestu, ty sis to vymyslela. No bezva. Tak jako pravdu má, kluk ušatá. Takže jsme se vraceli, různě probíhali zahradami až jsme začali klesat do městečka Furore a pak na cestu u pobřeží. Opět nás čekalo asi 5000 schodů dolů a už to byl fakt nápor na kolena. Navíc Miškus má obě kolena operované, ale naštěstí to vydržely. Najednou jsem skoro u cesty uviděli nádherou pláž Fiordi di furore. A já až jsem ji uviděla, jsem si vzpomněla, že byla na Tripadvisoru a říkala jsem si, že je z ruky a bez auta se tu asi nepodívám. Pche a našli jsme ji po haluzi. Miškus celý natěšený skočil schladit kolena a byli jsme oba rádi, že ten pohodový trek dle paní spisovatelky i paní umělé inteligence máme za sebou:-) Pak jsme šli pěšourem po silnici a došli jsme k našemu hotelu na začátku Praina v zátoce Marina di Praia. Tady však kromě hotelů a pár restaurací široko daleko nic nebylo. Přišli jsme asi v 16:00 hod.  a na večeři čekali do 19:00.

V Marine di Praino jsme toho času moc nestrávili. Mělo to být jen místo, kde se zregenerujeme, abychom vyrazili pěšky vzůru do hor směr Positano. No a po té hrůze z minulého dne, kdy dokonce Miškus říkal, že to hecneme, jsme vyrazili do Positana autobusem. Byla jsem tak rozsekaná, že jsem si stezku Bohů z knihy Julie Caplin nechala ujít. Tam zrovna hlavní hrdinové zažili skvělou romantiku mezi citrusovými háji. Já jsem měla akorát tak nohy v háji. O romantice se na našem treku v horách nedalo ani mluvit. Cesta autobusem byla zase šílená do zatáček, ale i do lidí. Vlastně jsme byli rádi, že vůbec něco jelo. Nejelo to načas a nešlo si ani sednout, ale těch pár kilometrů se dalo vydržet. Miškus zase povozil i krtka, kterého má teď všude sebou. Krtek je z nadačního fondu Krtek, který je pro skvělou věc a pomáhá onkologicky nemocným dětem. Pokud jste srdcaři určitě fond podpořte, protože není jen pro dobrou věc, ale pohybují se kolem něj skvělí lidé, kteří jsou taky cestovatelé:-) Protože to že můžeme cestovat a chodit třeba po horách, nám dovoluje to, že jsme zdraví. A jsme v Positanu. 

Positano, malebné městečko na Amalfitánském pobřeží, je známé svou fascinující architekturou, která se klikatí po svahu hory. Jeho pastelově zbarvené domy s barevnými květinami vytvářejí nádhernou kulisu pro romantické procházky a nezapomenutelné výhledy na Tyrhenské moře. Tohle místo nabízí nejen úchvatné pláže, ale také skvělé restaurace a butikové obchody, které zdobí místní trh. Kulinářské zážitky v Positanu, jako jsou čerstvé mořské plody a tradiční italská jídla, zanechávají nezapomenutelnou chuť na jazyku. Hlavní atrakcí je pláž Spiaggia Grande, ideální pro relaxaci a vodní aktivity. 

Ubytovali jsme se v klidné části Positana a popravdě i podle ceny. No a bohužel až jsme odjížděli, tak jsem při ranní procházce zjistili, že je zde mnohem hezčí pláž než ta městská: Fornillo beach. Jestli někdo čte ty moje blbiny, tak tohle je zrovna super tip. Tady se parádně vykoupete s menším množstvím lidí a je to opravdu malebná pláž mezi útesy skal. Městečko jsme nahoru a dolů proběhly několikrát. Je potřeba mít dobrou fyzičku nebo fakt bydlet přímo v centru. Večer jsem hledala na večeři Carbonara a musím říct, že to byl kumšt. Moc restaurací tohle jídlo nepodávalo. Typické jídlo na jídelníčku bylo: 🍝 1. Spaghetti alle vongole. Těstoviny mušlemi vongole, česnekem, olivovým olejem, bílým vínem a trochou petrželky. Jednoduché a dokonalé. 🍅 1. Spaghetti al pomodoro fresco — zralá rajčata, česnek, olivový olej, bazalka a trochu parmezánu. V jednoduchosti je síla – a Itálie. No a popravdě oni mají špagety jako PRIMI, takže se počítá, že tímto jednoduchým jídlem jen začínáte. 

Město je především unikátní keramikou. Místní řemeslníci se věnují tradiční výrobě keramiky, která je často zdobena jasnými barvami a jedinečnými vzory. V Positanu najdete řadu malých obchůdků a dílen, kde můžete zakoupit keramické výrobky, jako jsou hrnky, talíře, vázy a umělecké dekorace. Tyto výrobky nejsou jen předměty každodenní potřeby, ale také krásné umělecké kousky, které představují místní tradice a kultury.

Byla jsem fakt naprdlá, že si nemůžu odvézt moc předmětů z keramiky. Právě protože mám ten blbý ruksak, se kterým jsem vypekla Ryaniar. Už tady se to přestalo vyplácet. Miškus mi řekl, že si můžu vybrat jen jednu věc. Nesnáším, když mi dává limity:-) Původně jsem chtěla číslo domu do Chorvatska, ale dělali tu cedulky na přání. Pořád jsem to ohlížela, až jsem se ani nezeptala, jak dlouho takové vypálení na kachličku trvá a tak jsem odjela z Positana bez keramiky a Miškus mě chlácholil, že na Capri ještě něco bude.

Ráno jsme posnídali a vydali se na další dopravní prostředek, aby toho nebylo málo. Jeli jsme lodí na Capri. Já se přiznám, že moc nejsem fanoušek větších vzdáleností na přejezd lodí. Tuto aktivitu vždy pečlivě zvažuji, ale na ty ostrovy se dá jinak špatně dostat:-) Jeli jsme místo avizovaných 15 minut a si 40 minut, ale loď jela pomalu a dalo se to zmáknout. Capri je celkem malý ostrov, ale v přístavu to i mimo sezónu bylo natřískáno lidmi. jsem ráda, že jsem zvolila ubytování v pěší vzdálenosti od přístavu, protože dopravu autobusy po ostrově byla dost přeplněná. Jezdily do pár měst takové malé červené autobusy, které byly po 20 lidech nacpané a řady byly mnohem větší. V sezóně si to nedovedu představit. My jsme zaparkovali u krásné pláže Spiaggia Libera di Marina Grande a domácí byli velmi milí. 

Ostrov Capri, nacházející se v tyrhénském moři, je vyhlášeným místem pro svou přírodní krásu a bohatou historii. Tento malebný italský ostrov je oblíbeným cílem nejen pro turisty, ale také pro celebrity a umělce. Capri se vyznačuje dramatickými útesy, modrými zátokami a úchvatnými panoramatickými výhledy.

Mezi hlavní atrakce patří Modrá jeskyně, která je známá svojí nezapomenutelnou modrou vodou, a také město Anacapri, kde se nachází lanovka na vrchol Monte Solaro. Ostrov nabízí také nádherné zahrady, jako jsou Augustovy zahrady, které poskytují klidnou atmosféru a malebné výhledy na moře.

Jeden den jsme si nezvykle dali flákačku a váleli se jen u moře. Další den jsem samozřejmě chtěla najit keramiku, kterou mi Miškus slíbil, že si odvezu. V přístavu nic nebylo a tak jsem začala panikařit. Nakonec bylo dostatek keramiky v Anacapri, kde jsme právě dojeli pidi autobusem. Stáli jsme na nejdřív v přístavu v řadě a vlezli jsme se až do třetího autobusu. Našla jsem hned kousek od zastávky, kde jsme uvnitř obchodu viděli malou pec na zapékání dlaždic. Tak jsem se kluka ptala, jak dlouho to bude trvat a říkal, tak hodinu. Byla jsem úplně nadšená. Vybrala jsem si kachličku s citróny a nadiktovali jsme název domu. Pak jsme si chodili po Anacapri. Našli jsme výbornou kavárnu a výhledy na přístav. Městečko je ale malinké, tak hodinu nebylo moc co dělat. Pak jsem si vyzvedla kachličku a byli jsem úplně nadšená. Dnes už visí u dveří ve Vodici. Další den jsme pěšourem místo lanovky šli do hlavního města Capri. To bylo už větší a nějaká keramika tam sice byla, ale byla tam spíše módní ulice s obchůdky jako Gucci, Armani atd. Tam jsme si udělali okruh do zahrad, ale poprchalo a tak jsme pak mazali pěšky za na naše ubytování. Nedali jsme si tam ani jídlo, protože jsme nic nevybrali a šli jsme si do přístavu. Restaurace Francuccio byla sice trochu dražší, ale já jsem měla nejlepší calamari ever a Miškus byl naprosto nadšený z pizzy. Takže dobrá volba. 

Neapol, třetí největší město Itálie, leží v oblasti Kampánie a je známo svou fascinující historií a kulturou. Město se pyšní mnoha historickými památkami, jako je Katedrála svatého Jana Křtitele, Castel Nuovo a slavná náměstí Piazza del Plebiscito

V současnosti se populaci Neapole odhaduje na přibližně 950 000 obyvatel, což přispívá k její živé atmosféře. Neapol je také známá svou gastronomií, především pizzou, která se tu připravuje podle tradičních receptů. Město nabízí návštěvníkům jedinečnou kombinaci historie, kultury a moderního života.

Ráno jsme vyrazili opět z Capri lodí do Neapole. V podstatě to byla nejrychlejší cesta, která trvala asi 50 minut. Vše po pevnině bylo komplikovanější. Škoda, že si Miškus neumí brát pořádně dovolenou z práce, protože jinak bych ještě viděla Pompeje a mnoho dalších míst. No jak říká Martin (ségřin kolega) však si tam můžeš kdykoliv zaletět:-) Má recht. Na Neapol jsme měli celé dopoledne a odpoledne jsme odlétali zpět do Vídně. Hledala jsem na internetu na mapách nějakou malou kavárnu, kde bychom si mohli sednout a načerpat atmosféru. Když jsme k ni dorazili, tak Miškus klasicky vyjmenoval 10 důvodů proč tam nechce. Už to poznám. Když je unavený, tak začne vyrábět manýry. Jak jsem se už fakt rozčílila a na informaci, že mám najít jinou jsem mu řekla, ať si jinou najde sám. Čím se dost často odkazuji na to, že nakonec nepůjdu nikam, ale riskla jsem to. Říkal, že na nějakou narazíme cestou k přístavu, kde nám pak jede autobus. Vzhledem k tomu, že jsme žádnou po cestě nepotkali, začala jsem přitvrzovat. Nakonec to je už je vrchol všeho, vzal telefon a otevřel mapy. To je při našem cestování ojedinělý případ, většinou jen někam jde a někam zahne:-) Našel nějakou kavárnu na druhé straně města. Vydali jsme se k ní, ale byl už čas oběda a netuším jak bychom stíhali odjezd. Tak jsme sedli po cestě ke kavárně do první restaurace, která vypadala k světu a jak říká Miškus, točila se tam kuchyně. To je mimochodem také důležité, neboť nechodí do restaurace, kde nesedí dostatek lidí. Sice jsme čekali na jídlo dlouho, ale bylo dobré a účel to splnilo. Dodnes tuhle historku vykládá, jak našel výbornou restauraci, o které přesně na mapě věděl.  Neapol mě neoslovila, ale já v poslední době celkově velké města nevyhledávám. Centrum malé a okolí špinavé. Ale ta to je normální, je to velké město. Znám ale spoustu lidí, kteří Neapol milují právě pro nějakou přirozenost.

Celkově výlet na Amalfské pobřeží mě učaroval a dávám Itálii zpět do oblíbených destinací. Nasbírala jsem tu do Chorvatska strašně moc inspirace. Kormě toho, že si vezmu nádhernou kachličku, tak se mi zalíbil popínavý toskánský jasmín. Ten si musím koupit, protože je nádherný a krásně voní. Miluji tady jídlo, dobrou kávu a gelato. Takže další destinace Dolomity se ségrou a na jaře 2026 výlet na Lago di Garda. Itálie je teď moje místo na zkoumání. Amalfské pobřeží doporučuji všem, libí se mi stejně třeba jako francouzská riviéra, kde by bylo potřeba zase zajet:-)