Jak vzít firmu na ferraty Pffafenstein Rakousko

Firemní výjezd může v pohodě spojit práci, odpočinek i trochu dobrodružství. Takhle jsem to měla vymyšlené i já než se to trochu zkomplikovalo a odpočinek tam moc nebyl:-) Roky už nehledám výjezdní zasedání v česku, neboť ceny za ubytování a služby jsou dost drahé a kvalita mnohdy nijak oslnivá. Oblíbenou volbou je Rakousko – má skvělé zázemí, nádhernou přírodu a bezpečné ferraty, které si užijí jak úplní začátečníci, tak zkušení lezci. Skvěle funguje ubytování v ověřeném hotelovém řetězci JUFA.

Hodně oblíbené jsou hotely řetězce JUFA, které nabízejí pohodlné ubytování, zázemí pro firemní akce a zároveň skvělé výchozí body pro horské aktivity. Oblast Eisenerz patří mezi klidnější místa, kde se dá snadno naplánovat program mimo hlavní turistické trasy.

Ségra mě neustále před trasou varovala, že jsem to přehnala a to převýšení 600 m na 3 km není pro každého. Všem dramaticky emailem poslala mapku, jak vypadá převýšení a jaký je to masakr. Email si prošli a zjistili to asi 3 lidi. Někteří se pokoušeli vykroutit, ale to se jim se mnou moc nedaří. 

Pro méně zkušené účastníky je ideální ferrata obtížnosti A. Bohužel jedinou jsem našla na hoře Pfaffenstein. Nejprve jsme musela zajistit ferratové sety, které jsem půjčila za super cenu v Olomouci. Naštěstí několik lidí z práce mělo své vlastní sety a tak jsme trochu ušetřili, protože sety pro 25 lidí se trochu prodraží:-) Půjčení setů nakonec bylo to nejmenší. Zaúkolovala jsem ségru, která pracuje se mnou (má to i své výhody), aby sety domluvila a vyzvedla. Zařídila fakturu atd. Pak jsem přesně rozplánovala program výletu. Měli jsem se všichni potkat na parkovišti pod kopcem, kde společně vyjdeme. Všichni byli na značkách, jen holčičí auto přijelo se zpožděním. Bylo dost pauz na čurání. 

Takže vyrážíme!! Bylo krásné počasí jako na přání. Všem jsem samozřejmě poslala instrukce, co všechno mají mít sebou a musím je pochválit. Byly tam pokrývky hlavy, sluneční krém a dostatečný pitný režim. Tam někteří prohloupili, ale co si budeme, nikdo nečekal takový mordor. V průměru měli cca 1,5 litru vody. Cesta šla pozvolna nahoru a velmi rychle začala stoupat. Po několika zatáčkách specialista pro Prahu Tonda ztěžka dýchal a vzhledem k jeho kondici jsem mu moc šancí nedávala. Je potřeba opravdu odhadnout možnosti. Navíc jsem zapomněla zmínit, že část pracovníků nešlo s námi výstup, ale jeli autem k blízkému jezeru Leopoldsteinersee, kde měli volný program. 

Leopoldsteinersee je malebné horské jezero ležící nedaleko města Eisenerz ve spolkové zemi Štýrsko v Rakousku. Je obklopené strmými skalními stěnami a hustými lesy, díky čemuž patří k nejfotogeničtějším jezerům v celém regionu.

Jezero se nachází v nadmořské výšce přibližně 630 metrů a je známé svou křišťálově čistou, tyrkysovou vodou. Okolo vede pohodlná okružní stezka, která umožňuje nenáročnou procházku s výhledy na okolní hory a odraz vrcholků v hladině jezera.

Leopoldsteinersee je oblíbeným cílem pro pěší turistiku, rodinné výlety i klidnou relaxaci u vody. V letních měsících láká ke koupání a projížďkám na lodičkách, na jaře a na podzim nabízí klidnou atmosféru a barevnou přírodu. V kombinaci s historickým hornickým městem Eisenerz tvoří atraktivní výletní oblast v srdci rakouských Alp.

Ačkoliv jsem to udělala nerada, tak jsem Tondovi v těch nejhorších věcech popsala celý výstup. Popravdě šlo mi o to ho odradit, protože to některé trasy nejsou pro hrdiny a je třeba vědět, kdy mám na to fyzičku a kdy ne. Bohužel jsme tam s Tondou zůstaly já, ségra a Kačka. Povedlo se mi vyděsit nejen Tondu, ale i Kačku. Tonda usoudil, že raději pojede k jezeru a tak se vydal asi 800 m zpět k autu. My jsme pokračovaly dál, ale všichni ostatní již mazali nahoru. Kačka měla strach, že to taky nevyjde, ale ségra nás po cestě zásobovala hroznovým cukrem. No popravdě to stoupalo pořád strmě nahoru. Rozhodně to nebyl lehký výstup a za nějakou dobu jsme se probojovali pod vrchol, kde se cesta rozdělovala doprava a do leva na ferratu A a na ferratu C/D. Všichni seděli pod kopcem a svačili. Když mě viděli, tak začala diskuse kolik sprostých slov na mou adresu řekli. To mě nevadí, s tím jsem v pohodě:-) Pak jsem se rozdělili podle zkušeností na A na C/D. Větší skupina šla na základní ferratu. Oblékli si ferratové sety a šli jsme na to. Většinu lidí výstup na ferratě nadchl, ale byli v týmu i 2, co mají strach z výšek. Tam bylo potřeba trochu psychicky pomoct, ale naštěstí to byla dobře jištěná cesta a nebyly, tak hrozné pohledy dolů. Za to výhled byl krásný. Ferrata nebyla moc dlouhá a tak po troše zábavy jsme sundaly sety a vydali se po skupinkách dolů. Ségra ještě mrčela, že chce na vrchol na vrcholový kříž. Zakázala jsem jí výstup samotné a tak s ní šel Radek. My ostatní začali klesat.

Přicházely další nadávky, několik výpovědí. Ke konci už jsem měla návrhů na výpověď plné zuby, že jsem je začala přijímat. Každopádně se jim nedivím, protože to byl solidní výstup a ten sestup byl hodně drsný. I pro mě to bylo peklo. Je pravda, že jsem před výstupem měla problémy s nohou, ale i tak to byl záhul pro zdravé nohy. Bylo dost horko a všem začalo docházet pití. Nadávky se množily a jsem ráda, že některé skupiny jsem ani neslyšela.

Asi po 2 hodinách jsme slezly k jezeru a měli jsme toho všichni plné kecky. Někteří zajeli do jezera v trenkách a někteří hned okupovali bistro, aby doplnili tekutiny. Viděla jsem první skupinku lidí Zdeňka, Pavla a Martina. Na dotaz, jestli jsou v pohodě jsem myslela, že dostanu facku. Říkali, že už stihli dvě piva, takže už facku nedostanu:-)

Někteří postupně začali odjíždět na hotel, který byl asi 10 km od jezera a čekalo se na skupinu ferrat C/D. Ti přišli uschlí bez vody, nikdo se s nikým nebavil a vlastně se někteří začali bavit až po večeři na hotelu. Tak několik lidí objevilo hromadu klíšťat, které někteří převezli i přes hranice a postupně je odhalovali doma ve sprše a bůh ví kde ještě. 

VÝLET JSEM ZAVRŠILA SLOVY: Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní. Intenzivní byl, protože už je od výlet skoro půl roku a pořád si to všichni pamatují, tak asi dobrý.